Dne 20.12. proběhla v Zahradním dvoře Listen slavnost zimního slunovratu.

V tento zimní čas jsme se sešli ve vánočně vyzdobené staročeské chalupě. I když venku počasí nasvědčovalo spíše deštivému podzimnímu dni, uvnitř na nás dýchla kouzelná atmosféra těch pravých vánoc. Oheň v krbu praskal, dřevěná okýnka chaloupky zdobily smrkové větvičky, červená jablíčka a ořechy. Sešlo se zde mnoho lidí, kteří byli slavnostně naladěni. Pan Jan Mojžíš nás všechny srdečně přivítal se slovy, abychom se zastavili v dnešním shonu a otevřeli svá srdce, abychom mohli plnohodnotně prožít svátky lásky.

Potom vystoupili p.Marschner a p.Kříž tentokrát však nikoli s přednáškou, ale vzali nás s sebou do zákulisí jejich přednáškové činnosti. Vyprávěli nám o svých nesmělých začátcích, podělili se s námi o mnoho úsměvných historek z přednášek a z cest. Dokonce jsme se pomyslně ocitli v jejich autě, kdy nám hranou scénkou předvedli, jak to vypadá, když se vrací společně z nějaké přednášky domů.

Hned po jejich vyprávění jsme mohli vyslechnout krásnou hudbu flétnového tria.

O přestávce se hostům nabízela možnost občerstvení ve špýcharu, kde vonělo svařené víno, a posilnit jsme se mohli mimo jiné i staročeskou zelňačkou. Mnoho návštěvníků též přineslo na ochutnání své vánoční cukroví.

V prodejním altánu si hosté mohli vybrat a nakoupit množství zajímavých dárků, vyráběných šikovnýma rukama spolupracovníků Zahradního dvora. V nabídce byly mimo jiné vánoční ozdoby a svícny, výrobky z ovčího rouna, vonné pytlíčky a dobroty z plodů zahrady.
Před altánem stál vysoký ozdobený vánoční strom.

Také zahrada, ač není tak barevná jako v jiných ročních obdobích, zvala k procházce. Program pokračoval přednáškou p.Svobody a p.Marschnera s názvem „Ježíš- Boží láska na zemi“.

Při jejich slovech jsme si mohli plně uvědomit vážnost a důležitost poslání Ježíše syna Božího, jehož poselství je platné i pro dnešní dobu. Mimo jiné jsme se doslechli, že Láska Boží není změkčilá, jak to vykládají církve, ale přísná a spravedlivá.

Po této přednášce jsme se mohli vánočně naladit ještě prostřednictvím zpěvu. Zaposlouchali jsme se do vícehlasých úprav známých koled, ale i duchovních písní.
O přestávce mohli hosté opět využít občerstvení ve špýcharu, kde se též odevzdávaly dárky. Kdo chce dostat, musí nejprve dát. A tak každý dal do velkého proutěného koše dárek, který označil cedulkou se jménem, kterou si vylosoval.

Po přestávce jsme moli shlédnout pořad hudbou, obrazem a slovem „Tři zrnka nejistoty, aneb uzdravme Lazara“ p.Kříže. Nevšední formou, jak je u p. Kříže oblíbeným zvykem, k nám bylo hovořeno o našich pochybnostech a překážkách, které si sami klademe do cesty. Každý má v sobě taková bolavá místa. A proto to napravme a „uzdravme Lazara v sobě“.
Naplněni dojmy jsme vyšli do večerní zahrady.

Její kouzlo umocnily zářící svíčky umístěné v květinových obrazcích. Ve starém žebřinovém voze byl osvětlený betlém.

Sešli jsme se na prostranství pod vánočním stromem. Každý z nás dostal dárek, který přinesl někdo z návštěvníků. Vyvrcholením večera bylo pouštění světel. Dlouhodobý déšť právě ustal, ale vítr se neutišil. Za doprovodu krásné hudby a poutavých slov o tom, kam mají putovat naše myšlenky, byly vzhůru k nebi vypouštěny hořící vzdušné lampióny. Většina z nich odlétla vzhůru a mohli jsme je dlouho sledovat, až se nám ztratily za obzorem. S některými si však pohrál vítr a směřoval je jiným směrem, než bylo zamýšleno. Podobně je to s lidskými osudy.

Někdo stoupá ke Světlu přímo, někoho vítr událostí strhne stranou. Zamotá se, zdrží a když mu něčí ruka nepomůže, shoří jeho světlo zbytečně.

Na závěr se s námi pan Pavel Bičák loučil s přáním krásných dní nastávajících svátků lásky.
Loučili jsme se jako vždy naplněni dojmy a krásnými prožitky. Jsme rádi, že se Zahradní dvůr stal místem, kde vládne harmonie a mír a kde může načerpat inspiraci a novou sílu každý, kdo touží zařídit si svůj život podle zákonů stvoření.