Zahradní slavnost zimního slunovratu 19.12. 2009

Začalo to, když jarní sluneční paprsky probudily k životu první rostliny. Starostlivou péčí bytostí přírody v létě vše vykvetlo a na podzim vydalo své plody. V tuto dobu každý rok pravidelně a neomylně po podzimu přichází paní Zima. Tak jako my lidé a všichni živí tvorové potřebujeme po činorodém dni odpočívat, tak se příroda po roce naplněném vší nádherou a dary, které ze sebe vydává, potřebuje schoulit pod chladivou bělostnou sněhovou přikrývku. Během zimy vše načerpá novou sílu k dalšímu růstu a zrání.

V Zahradním dvoře jsme oslavili den, kdy podzim předává otěže své vlády chladivé paní v bělostném rouchu. Při slavnostním zahájení jsme mohli společně tento děj shlédnout. Za znění hudby do otevřené brány Zahradního dvora přišly čtyři bíle oděné ženy nesoucí planoucí louče. Na hlavách měly věnce uvité z darů podzimu. Tanečním krokem obkroužily zelenou Zemi, která byla na prostranství před altánem naznačena velikým kruhem ze zeleného chvojí. Náhle do kraje vkročila paní Zima se svými pomocnicemi. Ženy svými loučemi zapálily oheň v nádobě. Pak přicházely do středu zeleného kruhu, kde již paní Zima stála s žezlem v ruce. Všechny jí vložily do rukou své podzimní věnce, které paní Zima roznesla do všech světových stran. Další ženy přichází a společně tančí tanec, kterým chtějí paní Zimu uvítat. Zní krásná zpívaná slova modlitby: … „Pane, dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru. Když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru“…

Slavnostní tanec končí a paní Zima se ujímá vlády. Všeho, čeho se dotkne její kouzelná mrazivá hůl, se schoulí pod sněhovou pokrývku a ukládá se k zimnímu spánku. V Zahradním dvoře vše v tento den skutečně o tomto ději svědčilo. Celá zahrada byla oděna do bělostného hávu a mráz maloval své obrazy na okna.

Návštěvníci byli přivítáni a tato slavnost mohla začít.
Tentokrát poprvé mohli hosté využít zcela nové prostory místnosti ve špýcharu. Lidé mohli projít kolem občerstvení ve špýcharu a kráčet po schodech o patro výš, kde se nacházela vánočně vyzdobená prostorná místnost.

Z dřevěných trámů viselo jmelí ozdobené voňavými perníčky. Parapety dřevěných okýnek, jimiž je nádherný a dosud neobvyklý výhled na celou zahradu, byly vystlané mechem a zdobené jablíčky a jinými přírodními ozdobami.
Návštěvníci se mohli pohodlně usadit v křeslech, ti zimomřivější se mohli zahřát horkým svařeným vínem, vánočním punčem, či se posilnit teplou polévkou.

Přednáška p.Svobody a p.Marschnera nám připomněla pravý smysl Vánoc. Dozvěděli jsme se, že většina zvyků, které dnes dodržujeme jako prastaré a neodmyslitelně k vánocům patřící, není zdaleka původních. Stromeček, dárky a cukroví jsou zvyky staré jen několik století. A pro většinu lidí je to dnes to hlavní a jediné, co pro ně Vánoce znamenají.
Při přednášce jsme poslouchali slova o tom, jak se lidský duch od počátku vyvíjel. Kterak zářící jiskérky ducha pozvolna klesaly z nádherných úrovní až sem na tuto hmotnou Zemi. Sem se lidé opakovaně vtělují za účelem svého zrání. Cílem jejich bytí zde je zralost a opětovný návrat domů, vzhůru do duchovního ráje. Lidstvo však nastoupilo cestu nikoliv vzhůru, ale hříchem a sklonem pouze ke hmotnému a nízkému směřuje velkou rychlostí dolů. Ani mnozí poslové z výšin tento stav nemohli zvrátit. Proto byl vyslán z veliké Lásky a milosti Boha otce sám Ježíš, Syn Boží, aby zbloudilému lidstvu pomohl najít ztracenou cestu vzhůru. On sám v lidském těle putoval prašnou zemí a rozdával svou Lásku, neúnavně pomáhal, léčil a učil lidi čistému životu podle vůle Boží. Proto v tyto dny není zdaleka důležité vše, za čím se lidé pachtí a nač vynakládají horečně svůj čas, ale čas vánoc by měl být pro každého posvátnou vzpomínkou na nezměrnou Lásku Boží.

Každý z nás by mohl v tyto dny načerpat velkou duchovní posilu a občerstvení, jen kdyby své nitro otevřel proudům této Lásky.

Po doznění nádherných slov, kdy celou místnost naplnila skutečná atmosféra vánoc, atmosféra Lásky a míru, se mohli návštěvníci občerstvit, či shlédnout „Perníkové čarování“.
Ve staročeské chalupě, kde děti nazdobily stromeček, se rozvoněly vánoční perníky. Mohli jsme shlédnout nebo si vyzkoušet tradiční zdobení perníků, ale mohli jsme si prohlédnout i techniky výroby perníků staré čtyři sta let. Z voskových forem s různými motivy byly vytlačené krásné, pro nás možná neobvyklé perníkové výjevy.

I tentokráte mohli návštěvníci Zahradní slavnosti využít bylinkové a léčitelské poradny, která byla po celou dobu slavnosti otevřena.

Novinkou v občerstvení byla nabídka domácího sýra různých příchutí. Sýr byl vyroben z čerstvého mléka v Zahradním dvoře. 

Další částí programu bylo vystoupení p.Kříže.

Z jeho slov jsme si mohli odnést mnoho inspirace, mohli jsme si vyslechnout mnoho následování hodných příkladů o tom, jak pomoci světu kupříkladu nezištnou pomocí druhým, jak je krásné přát našim bližním to, po čem z hloubi duše touží a jak prohlubovat a zvroucňovat svůj vztah k Bohu.

Po přestávce jsme shlédli divadelní hru.

Ocitli jsme se v pokoji kněze, který sám odříkajíc si všechny svody a vášně světa, rekapituloval na štědrý den svůj kněžský úřad. Nalezli jsme jej, jak při zapálené svíčce nad biblí hovoří k Bohu, jsa si jist tím, že je Jeho věrným služebníkem, když tolika lidem hlásá Jeho Slovo.
Avšak slova jsou málo, nejdůležitější je čin. Nestačí o Boží Lásce mluvit a mít při tom srdce chladné. Pravá Služba Bohu a pravé žití je míti Lásku v srdci živou. Naše činy svědčí o tom, je-li to skutečně tak. Je-li kobereček tkaný z vláken našeho jednání šedý a nepěkný, či je-li utkán ze samých světlých nitek, jak to mohla knězi ukázat světlá bytost jménem Elbiana.

Na závěr jsme vyšli do pohádkově zasněžené osvětlené zahrady. Uslyšeli jsme znění zvonů. Vzhlédli jsme vzhůru a mohli jsme vidět, že nad Zahradním dvorem se tyčí nová věžička se zářící kometou. Tato kometa však není pouze znamením Vánoc, ale kometa se přibližuje k Zemi vždy při velkých událostech, jak tomu bylo i před dvěma tisíci lety při narození Syna Božího, Ježíše. Je zaslíbeno, že až se opět zjeví kometa, nastanou na Zemi velké změny.
Znění zvonů bylo tentokráte ze zvukového záznamu, avšak v budoucnu bude v této věži umístěn zvon, který bude odbíjet čas připomínající neustávající proměny zahrady během roku.

Každý z nás si, obzvláště po vyslechnutí tolika krásných slov, přeje, aby mohl přispět ke zlepšení života na Zemi a k tomu, aby se Země mohla stát zářivější a světlejší. Na znamení toho mohl každý z nás položit zapálené světlo podél kruhu z chvojí, který symbolizoval naši Zemi.

Zákon dávání a braní je spravedlivý. Nejprve člověk musí vydechnout, aby se mohl nadechnout. A také tak tomu bylo i s dárky v tento den. Každý, kdo dal během odpoledne dárek do společného koše, mohl být v podvečer také obdarován.

Závěrem přišlo rozloučení. V příštím roce se chystá další budování, zkrášlování a zvelebování Zahradního dvora. Všichni, kdo budou chtít přijet a přiložit ruku k dílu, budou vítáni. Můžeme se setkávat při činorodých dnech, či při jiných příležitostech, aby toto krásné místo mohlo dále vzkvétat a aby zde mohlo mnoho dalších lidí nalézt kus země, kde se krása přírody snoubí s lidskou činností, usilující o harmonii, mír a radost.
Někteří lidé se s přáním prožití těch pravých Vánoc loučili a rozjížděli se do různých stran země české a někteří se ještě vrátili do tepla a za doprovodu živé hudby společně zpívali vánoční koledy.

Z této zahradní slavnosti jsme si mohli v nitru odnést radost, posilu a znění moudrých slov, ale hlavně to, že Vánoce mají být časem, kdy s díkem a vděčností vzpomínáme na příchod Syna Božího. Mějme zejména v tento čas ve svých srdcích živou lásku k bližnímu a proměňme v čin slova Ježíšova.

Děkujeme všem, kdo se na přípravě zahradní slavnosti podíleli a těšíme se na příští zahradní slavnost jarní rovnodennosti dne 20.3.2010.