Reportáž z jarní zahradní slavnosti 2013

V sobotu 23.3., týden před Velikonocemi, se v Zahradním dvoře Listen ve Strakách u Nymburka uskutečnila tradiční Jarní zahradní slavnost, na kterou se sjeli lidé z Čech, Moravy i Slovenska. Chtěli jsme společně oslavit příchod jara, ačkoli se v tento den zdálo, že paní Zima drží žezlo vlády ještě pevně ve svých rukou. Zahradní dvůr halila sněhová přikrývka a nic – snad kromě proutí přichystaného na pletení velikonočních pomlázek – nenasvědčovalo tomu, že by se příroda začínala probouzet. 

Slavnost byla zahájena tanečním vystoupením ve venkovních prostorách před altánkem, jež mělo symbolizovat přivítání jara – příchod Vesny a s ní i dalších bytostných pomocníků, kteří svou pilnou prací pomohou přírodě rozkvést. Zatímco žena ztvárňující paní Zimu byla oblečena v teplý bílý šat a ve vlasech měla ledovou čelenku a sněhobílé květy, Vesna a její pomocníci byli oděni do zářivých jarních barev a hlavy jim zdobily věnečky z pestrobarevného kvítí.

Radostně naladěni tímto představením jsme se mírně prokřehlí vděčně odebrali do sálu nad špýcharem, abychom vyslechli povídání o historii Zahradního dvora ve Strakách doprovázené promítáním fotografií z různých období jeho existence. Mohli jsme sledovat, jak bylo toto místo ve spolupráci s bytostmi přírody postupně utvářeno z původního bažinatého stavu k ušlechtilosti a kráse usilovným působením pracovitých lidí vedených touhou vybudovat něco nádherného pro oblažení lidského ducha až do současné podoby, která ještě zdaleka není konečná, neboť zbývá uskutečnit ještě celou řadu plánů na zkrášlení prostor zahradního dvora – v současné době probíhají práce na zahradním jezírku a brzy by měl být zbudován i altán na vyvýšeném místě nedaleko statné vrby.Seznámili jsme se též – v případě zájmu i osobně – s místním zvířecím obyvatelstvem – například s bílými pávy, perličkami, kachnami, ovcemi, oslíkem Alibamou a také nově přibyvším koněm, jenž mu dělá společnost.Během přestávek jsme se směli občerstvit pokrmy připravenými převážně z darů zahradního dvora, na sklonku dne i domácími klobásami z berana či pizzou připravovanou v domácí zděné peci. Kdo chtěl, mohl si zakoupit na Velikonoce domácí vajíčka či kváskový chléb. Obdivovali jsme též velikonoční výtvory dětí, pro které byl po dobu přednášek připraven program v chaloupce, jež pak zároveň sloužila i jako jídelna. Po skončení dětského programu našly děti v zahradě dary, které jim tam údajně zanechal oslík Alibama. Všichni jsme uvítali možnost mnoha přínosných rozhovorů s milými ušlechtilými lidmi, které byly vždy vzájemným obohacením a posilou do všedních dní. Případní zájemci mohli zavítat do léčitelské a bylinkové poradny.Po první přestávce následovala přednáška nazvaná „Cesta k soběstačnosti“. Promluvil k nám člen moravského Občanského sdružení JARILO. Hovořil nejen o historii a plánech občanského sdružení, nýbrž i o myšlenkách některých předních českých myslitelů a ušlechtilých zásadách, jimiž bychom se měli řídit, abychom dosáhli nejen ekonomické soběstačnosti, ale také osobního štěstí a pozitivní proměny společnosti. Po další přestávce jsme vyslechli komponované čtení s názvem „Velikonoční čas“. Přiblížilo nám prožívání jedné jeruzalémské dívky hledající ušlechtilost, čistotu ducha a pravou víru, pravý a nepomíjivý smysl života. Odpovědi na všechny své otázky nalezla ve slovech Ježíšových, podle nichž z celého srdce zatoužila žít. Hluboké prožití a rozhodnutí z oné doby si s sebou nese i do příštích životů – až do současnosti, kdy v ní stále plane touha po Světle a čistém životě, jež jí dodává sílu pomáhat druhým. „Otevřme své duše Světlu a lásce, abychom mohli kráčet vzhůru! Vždyť jenom láska a čisté srdce nám otvírá bránu k pravému životu, k věčnému štěstí!“  V samotném závěru oblažilo naše duše nádherné procítěné duchovní tančení za doprovodu dvou skladeb, z nichž jedna byla ztvárněním aramejského Otčenáše. Po skončení hlavního programu slavnosti, než jsme se rozloučili a rozjeli do svých domovů vstříc každodennímu životu, jsme ještě dlouho setrvávali v přátelských rozhovorech, v nichž jsme směli jeden druhého obdarovat. Odjížděli jsme opět niterně velmi obohaceni, povzbuzeni a posíleni pro plnění svěřených nám úkolů na místech, kde působíme. Již nyní se můžeme těšit na Letní zahradní slavnost, která bude probíhat uprostřed nádherně rozkvetlé letní přírody, a to v sobotu 22. června 2013.

Reportáž ze Zahradní slavnosti letního slunovratu 2013.

V slunečný sobotní den 22. června 2013 se v Zahradním dvoře Listen ve Strakách u Nymburka uskutečnila ku příležitosti blížícího se letního slunovratu a s ním i svatojánské noci tradiční letní zahradní slavnost. Brány Zahradního dvora se otevřely již v dopoledních hodinách a postupně jimi proudili návštěvníci z krajů blízkých i vzdálenějších, například až z východního Slovenska či Německa. Slavnost byla zahájena vystoupením za doprovodu bubnů, kdy nám dva vlajkonoši předvedli důstojné vystoupení se standartou Zahradního dvora. Po něm následovalo taneční vystoupení, během něhož nám vznešeně oděné tanečnice představily ukázky  renesančních tanců. Vzápětí jsme vyslechli přednášku na téma „Zdraví a nemoc“ – přednášející nám kladl na srdce, že my sami jsme zodpovědní za svůj zdravotní stav a že nezáleží jen na tom, jak se stravujeme, ačkoli je to velmi důležité, ale i na myšlenkách, slovech a činech, které vysíláme do světa, jelikož se nám vše vrací zpět a ovlivňuje náš život. Ve všem je důležitá harmonie. Co se týče stravování, je důležité, abychom se nepřekyselovali nevhodnou skladbou potravy – nadměrným množstvím sladkostí a výrobků z bílé mouky, ale udržovali svou krev zásaditou – pomocí ovoce, zeleniny a celozrnných potravin. Byli jsme též upozornění na dvojí význam slova „zásada“ – kromě zásadotvorné látky může označovat i morální principy = zásady, které lidem v dnešní době tolik chybí… Po dobu programu byl pro děti připraven speciální program – děti mohly mimo jiné společně vytvářet drobné dárky, poznávat bylinky a cvičit se v lukostřelbě. Během přestávky jsme se mohli občerstvit lehkými pokrmy z darů Zahradního dvora, porozprávět s milými lidmi, seznámit se s krásnými knížkami, aromaterapeutickými šperky či Vodou Světla, ochutnat bylinná vína či si prohlédnout zvířenu Zahradního dvora. V případě zájmu byla možná i konzultace v léčitelské a bylinkové poradně v zahradních prostorách. Všichni jsme též obdivovali nádherné, nově zbudované ozdobné zábradlí v přední části jezírka, které nám připomínalo zámecké zahrady či spíše vyšší úrovně, odkud jsme sem kdysi přišli… Po přestávce jsme vyslechli povídání nazvané „Jedlé rostliny z letní přírody – Jak se nasytit a přežít v divočině – Plané bylinky pro první pomoc při poranění – Vnímání přírody srdcem“. Přednášející vycházela z moudrosti starých Indiánů a také z dávno zapomenuté moudrosti našich babiček. Jejím prostřednictvím jsme se dozvěděli spoustu informací o působení jednotlivých bylinek a velice zajímavý byl pro nás i poznatek, že lepší než s plevelem bojovat, je blíže jej poznat a dokonce s některými jeho druhy zpestřit svůj jídelníček.   Po další přestávce jsme zavítali do světa hudby – do světa „Instrumentálních a vokálních skladeb“, které nám zazpívaly ženy navštěvující kurz Zpěvem ke zdraví a které si původně myslely, že ani zpívat nedovedou – nyní měly jedinečnou možnost dokázat nám i sobě samým, že zpívat rozhodně umí. Posléze jsme zhlédli taneční vystoupení Via Nobilis (Cesta ušlechtilosti), kdy nám skupina radostných seniorek zatančila několik nádherných skladeb. Všichni jsme obdivovali jejich čilost, mrštnost a rozsah pohybů i v tak vysokém věku a v duchu jsme jim vzdávali hold. Poté jsme v promluvě nazvané „Voda kolem nás i v nás“ vyslechli slova o významu vody, která je nezbytnou součástí našeho těla – tvoří dokonce jeho největší část. Připomněli jsme si výsledky nedávného výzkumu japonského vědce pana Masaru Emoto, jenž zjistil, jak voda reaguje na pozitivní a negativní podněty – podařilo se mu zmrazené krystaly vody vyfotografovat, čímž podal světu jednoznačný důkaz o tom, jak na vodu, a tím i na naše tělo, na nás samotné, působí naše slova, myšlenky, ale třeba i různé hudební styly. Vše pozitivní (např. slova láska, naděje, děkuji apod.) vytvářejí ve vodě nádherné harmonické krystaly, kdežto voda ovlivněná negativními slovy či city připomíná špinavou stoku, není vůbec schopna nějaký krystal vytvořit. Měli bychom tedy více dbát na to, jak myslíme, mluvíme a čemu se vystavujeme.   Divadelní vystoupení „Ve stínu vrby“ nám představilo příběh dívky Anežky, jež jako malé dítě vnímala přírodní bytosti a rozmlouvala s dévou vrby, ale postupem času se tato její schopnost zastřela. Seznámila se s mládencem, zamilovali se do sebe a založili rodinu. Jenže on byl nezodpovědný a rád chodil s kamarády hrát karty o peníze. Jednoho dne vše prohrál a doma se obořil na svou ženu i dvě malé dcerky. Když se chystal podtít vrbu, ke které se jeho žena vždy uchylovala s důvěrou o pomoc, byl přepaden a těžce raněn. Teprve na prahu smrti, zraněný a sám v bouři, pochopil, co je v životě nejdůležitější a jak špatně se choval vůči svým nejbližším – zatoužil vše napravit a být vzorným manželem i otcem… v tomto vypjatém stavu byl schopen uzřít bytostnou vrby a hovořit s ní. Dozvěděl se, že přežije a bude moci svá slova dokázat skutky. V závěru přichází jeho žena, která si o něho dělala starost, smiřují se a oba děkují bytostné vrby i Stvořiteli za vzácné poznání a prozření. Dále jsme se směli zaposlouchat do povznášejících tónů zhudebněných příběhů slovenského barda – souhrnně nazvaných „Zem bielych lúk“ a zhlédnout další taneční vystoupení na některé skladby z jeho písní. V závěru zahradní slavnosti se s námi správce Zahradního dvora rozloučil překrásnou písní – pozdravem svatojánské noci – a my se pomalu začali rozjíždět do svých domovů s vděčností v srdci za tak bohatý program, který pro nás byl připraven a který potěšil a povznesl naše uspěchané duše. Mnohokrát děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě slavnosti, a již nyní se velice těšíme na podzimní zahradní slavnost, která se uskuteční v sobotu 21. září 2013. účastnice zahradní slavnosti Martina B.