Reportáž ze zahradní slavnosti letního slunovratu 26.6.2010

V sobotu 26. června 2010 se v Zahradním dvoře Listen ve Strakách u Nymburka uskutečnila již sedmá letní zahradní slavnost, na kterou zavítali četní návštěvníci zblízka i zdaleka, z Čech, Moravy i Slovenska. Přivítaly nás tóny vznešené hudby a nádherně rozkvetlá, čarokrásně vonící letní zahrada pod jasně modrým nebem a čekal nás bohatý celodenní program.

 
Při zahájení slavnosti jsme vytvořili v prostoru před altánkem kruh a byli jsme svědky, jak mladičké jaro předává vládu létu, za doprovodu svatojánských broučků a tance ušlechtilých žen – víl nesoucích květinový věnec. Za doprovodu líbezné hudby se léto pozdravilo s bytostmi zahrady, vzdalo své díky Stvořiteli a obdarovalo nás něžnou sprškou voňavých plátků růží.

 
Poté jsme zaujali místa pod vrbou poblíž rybníčku s fontánkou ve tvaru leknínu, poblíž které kvetou nádherné růžově fialové lekníny a poslechli si vyprávění o léčivé síle bylin, se kterými jsme se postupně seznamovali a později jsme si je mohli zakoupit k obohacení našich zahrádek či balkónů.

 
První přednášející se s námi podělil o své „Úvahy o narození a úmrtí zvířat a lidí“. Zatímco kolem narození, ať již zvířat či lidí, je vždy hodně radosti a veselí, o smrti se dnes většinou raději nemluví, bývá obestřena tajemstvím a doprovázena smutkem a zoufalstvím. Objasnili jsme si však, že přílišné naříkání a volání dotyčného člověka či zvířete zpět jenom ztěžuje jeho odchod do jemnějších oblastí, může jej poutat k jeho fyzickému tělu, a proto se pak často dlouho drží v naší blízkosti. Vysvětlili jsme si rozdíl mezi podstatou člověka a zvířete. Zatímco člověk – lidský duch v sobě nese duchovní jádro a má svobodnou vůli, zvířecí duše pochází z bytostného světa přírody a svobodnou vůli nemá. Zamysleli jsme se také nad tím, kdo je na Zemi důležitější a může existovat bez druhých- zda rostlina, zvíře nebo člověk… Zajímavé bylo též srovnání dosahu vyzařování člověka a zvířete. U člověka je to cca. 6 m, ale např. u psa jen asi 60-70 cm. Jelikož má člověk tak silné vyzařování, vyvíjí na zvířata ve svém okolí značný vliv. Mnohdy se u nich časem projeví tytéž zdravotní problémy. Dotkli jsme se také otázky předčasného zkrácení života: zatímco u člověka není z hlediska zákonů vložených do Stvoření přípustné, jelikož vše, i utrpení má své opodstatnění a může znamenat odpuštění předchozích vin nebo si člověk v jeho průběhu ještě leccos uvědomí, u zvířat je na zkrácení jejich utrpení pohlíženo shovívavěji, za předpokladu, že samotný akt ukončení života proběhne co možná nejušlechtilejším způsobem.

Následovala polední přestávka, během níž jsme mohli ochutnat výborné staročeské kyselo s houbami nebo nové brambory s bylinkovým dresinkem, procházet se zahradou a obdivovat krásu rozkvetlých záhonů, pozorovat domácí zvířata (ovce, husy, krocany či dokonce pyšně si vykračujícího bílého páva), poznávat bylinky či zavítat do altánku, kde bylo možné zakoupit různé rukodělné výrobky, krásné obrázky či literaturu, přírodní kosmetiku, látky aj. a mnozí z nás ocenili i možnost seznámit se a popovídat si s milými lidmi. Během celého dne byl také připraven program pro děti, které společně kreslily, hrály hry a starší chlapci se učili střílet z luku.

Další přednáška se věnovala „Změně vyzařování krve potravou a bylinkami“. Pověděli jsme si o tom, jak různé složky naší potravy ovlivňují složení a tím i vyzařování naší krve a následně i naše naladění. (Například dusitany uměle přidávané do uzenin podporují sklon k agresivitě.)

Řeč byla také o barvách a o čtyřech živlech – o tom, že je třeba je i v naší stravě udržovat v harmonii. Důležité je také neupřednostňovat stále jen jednu chuť – měli bychom do svého jídelníčku zařadit všechny chutě – naše tělo potřebuje jak sladké, tak i kyselé, hořké a slané – každá chuť působí v těle na určité orgány. Přednášející nám také potvrdil správnost úsloví „není na světě bylina, aby na něco nebyla“ – dají se konzumovat různé části bylin, vždy však je nejlépe jíst tu, do které se soustředí v daném období všechna síla. Nejdříve kořínky a listy, později pak květ a nakonec plod. Není také náhodou, že se nám třeba na zahrádce přemnoží určitá rostlina- mnohdy zjistíme, že nám jejím prostřednictvím chtějí bytostní pomoci odstranit nějaký zdravotní problém.

Poté jsme vyslechli přednášku na téma „Ztracené kouzlo českého venkova“. Připomněli jsme si, jak vypadal život na venkově dříve, kdy lidé žili v harmonii s přírodou a více si jí vážili. Dnes žijeme převážně konzumním stylem života, kupujeme spoustu věcí, které vůbec nepotřebujeme a nepřemýšlíme o budoucnosti či o zodpovědnosti za své jednání – např. chov zvířat v nelidských podmínkách, plýtvání přírodními zdroji apod. Dříve mohli lidé vnímat přírodu z bezprostřední blízkosti, měli k ní citový vztah, zatímco dnes se děti dozvídají o zvířatech z obrázkových knížek a televize. Je na každém z nás, co se rozhodneme v tomto světě podporovat a co naopak podporovat nebudeme.

Po přestávce, během níž jsme se mohli mimo jiné pokochat čerstvě vylíhlými housátky, následovala velice přínosná přednáška s názvem „Úloha lidského ducha na Zemi“, v níž se nám dostalo odpovědí na základní lidské otázky, které by si měl klást každý jeden z nás: odkud přicházíme, proč jsme zde a kam směřujeme. Připomněli jsme si, že jsme sem původně přišli jako nevědomé zárodky lidského ducha a postupným uzráváním zde na Zemi, učením se jeden od druhého a vzájemným „obrušováním se“ ve vztazích, se máme stát dokonalými sebevědomými bytostmi, které se po „vybělení svého duchovního roucha“, mohou opět vrátit do svého pravého duchovního domova – Ráje. Vysvětlili jsme si, jak můžeme začít usilovat k lepšímu teď a tady – snažit se být co nejušlechtilejší v každičkém okamžiku a aspektu svého života, plni lásky a pochopení pro druhé. Důležité je udržet si neustále touhu po Světle a světlé naladění, jakož i čistotu myšlenek, slov i činů. Velkým vzorem nám může být život Ježíše Krista, který přišel na Zemi, aby nám ukázal správnou cestu – jak žít, abychom dosáhli vytouženého cíle, jímž jest návrat do světlých výšin. Ne nadarmo si Ježíš vybral dvanáct apoštolů, neboť každý z nich zastupoval určitý druh lidí. Zrovna tak každý z nás může být prostředníkem, určitým přemostěním, pro lidi, kteří jsou s námi stejného druhu. Můžeme být těmi, kteří napomohou jejich probuzení a vykročení na cestu ke Světlu. Můžeme být zároveň velkou pomocí pro všechny, kamkoli vstoupíme, již jen svojí pouhou přítomností. Důležitá je též spolupráce s druhými lidmi na něčem dobrém a krásném, aby se nám postupně dařilo budovat Ráj na Zemi.

Na začátku další přestávky byli vyhlášeni vítězové soutěže v poznávání bylin, jak v kategorii dětí, tak i dospělých. Potom jsme mohli pojíst k večeři opečené kuřecí maso s vynikajícím zeleninovým salátem či jiný z připravených pokrmů.

Program dále pokračoval čtením z nové knihy vydané nakladatelstvím Volání – „Ze života Keltů“. Tématem čteného úryvku bylo vybírání vhodné ženy pro manželský život, při němž tehdejším Keltům pomáhala bytostná Brigita. Tuto knihu bylo možné zakoupit v altánku.
Poté následovalo vyprávění příběhů ze života nazvané „Křížovatka života, aneb sedm strun“. Každý z nás se každou chvíli ocitá na jakési pomyslné křižovatce, kdy se musí rozhodnout, kterým směrem se vydá. Na základě několika příběhů jsme se utvrdili v přesvědčení, že nic není náhoda a že vše má svůj smysl. Někdy jedno jediné správné rozhodnutí nastartuje celý řetězec událostí, které zapadají jedna do druhé jako střípečky do mozaiky. Předem však nikdy nevíme, kam nás to které rozhodnutí zavede, proto bychom se měli spolehnout na svůj cit, na vnitřní hlas, který je naším spolehlivým rádcem. Mnohdy jsou nám určité situace předkládány jako zkoušky naší pevnosti či touhy. Záleží jen na nás, zda v nich obstojíme. Poslechli jsme si též vyprávění z Budhova života, kdy otec promlouvá k synovi a radí mu: „Nesmíš tu strunu přepnout, jinak praskne. Nesmíš ji ani nechat příliš volně, jinak nebude hrát.“ I my bychom měli v životě hledat správnou míru, jak u sebe, tak ve vztahu k druhým lidem – jedním slovem harmonii. Na konec pořadu jsme si poslechli hru na fujaru a malé kytarové vystoupení.

 
V samotném závěru zahradní slavnosti jsme mohli shlédnout divadelní představení nazvané „Meirin a Airanah“, které nás zavedlo do světlých zahrad vysoko položených úrovní, kde šťastně žijí v činorodé práci sestry Meirin a Airanah.
Meirin vzpomíná na svého manžela Orina a doufá, že na Zemi i po jejím odchodu pokračuje v jejich společně započatém světlém díle a že nepropadl pozemským svodům. Vtom přichází vznešená Ariana a oznamuje příchod nového lidského ducha, jímž je Orin. Orin s Meirin se radují z nečekaného shledání a sdělují si, jak žili v době svého odloučení. Vysoký Boží služebník oznamuje všem třem vznešeným lidským duchům, že mohou již navždy odejít do svého duchovního domova – Ráje a již nikdy se nemusí vracet na Zem. Radují se z tohoto štěstí, ale jen do chvíle, kdy si uvědomí, jak neutěšený je duchovní stav lidí na Zemi. Zvláště Airanah se velmi trápí a přichází s myšlenkou, že zná jediný způsob, jak lidem ukázat nádheru Stvoření a správnou cestu, kterou se mají ubírat – vrátit se zpátky na Zem. Obě sestry se zaradují a těší se, jak budou moci pomoct lidským duchům, kteří se stále více ocitají v zajetí temnot. Orin, který má v živé paměti všechny útrapy a hrůzy, které musel zakoušet na Zemi, prohlašuje, že on se nevrátí, ale posléze se rozhodne obě sestry doprovázet – všichni společně prosí o tuto možnost Božího služebníka. On jejich prosbě vyhoví a radí jim, aby se vždy v niterné modlitbě k Nejvyššímu spojovali s vysokými světlými oblastmi – vroucí modlitba jim bude na Zemi velkou oporou a pomocí. Airanah a Meirin v modlitbě děkují a poté přecházejí na „druhý břeh“, aby se opět narodily na Zemi.

Při nádherném západu slunce v čase završení zahradní slavnosti jsme se vydali za svatojánskými broučky, uváděni dále ušlechtilými vlajkonoši, aby nám ukázali, kde je skrytý poklad. Zapalovali jsme svíčky a vytvořili z nich zářící kruh, uprostřed něhož nám bylo sděleno, abychom nezapomínali na poklad, který máme ve svém srdci – lásku. Tančící víly nám vždy ukazovaly cestu a ještě nám na rozloučenou zatančily spolu s ušlechtilou ženskou bytostí uprostřed zářícího kruhu. Jako nečekaný přídavek jsme směli vyslechnout skladbu zahranou na lesní roh.

Ještě dlouho jsme pak setrvávali příjemně naladěni v zahradě, povídali si s milými lidmi a plnými doušky nasávali výjimečnou atmosféru, která může být jen na místě, kde lidé žijí v harmonii a vzájemné spolupráci s bytostmi přírody.

Prožili jsme den, na který jen tak nezapomeneme – byl hojivým balzámem pro naše duše a velkým povzbuzením do dalších dní. Zažehl jiskru v našich srdcích a očích, kterou můžeme a máme předávat dál, aby i ostatní lidé, jejichž pohled je zatím stále ještě upřený k zemi, mohli spatřit alespoň odlesk této nádhery, která je zase jen nepatrným odleskem té krásy, která nás čeká ve světlých výšinách Stvoření, budeme-li pevní a vytrvalí v našem odhodlání a službě Světlu.

Těším se, že se budeme moci účastnit činorodých dní, abychom i my přispěli ke společnému dílu. Také se těšíme na zářijovou zahradní slavnost podzimní rovnodennosti, která se má konat 18.9.2010.

Přeji nám všem, ať se nám podaří udržet si neustále ono světlé naladění, v němž jsme se společně zachvívali v Zahradním dvoře, kamkoli vkročíme a ať se nám daří kolem sebe šířit světlo a lásku.

Krásné léto všem ze srdce přeje a na opětovné setkání se těší Martina B.